Dlouho sem tu nic nepsal o konkrétním zesíku. Nicméně, dneska to nebude úplně minirecnze, ale spíš takový příběh :)
Jak to začalo.
Jedu si takhle na jaře autem a zvoní telefon. Volá mi Milan z Prohifi. Než sem zvedl telefon, přemýšlel jsem, co mi asi chce, protože většinou volám já jemu. Nu nic, zmáčknul jsem zelené tlačítko a dal se do hovoru. Celý hovor se měl v duchu jednoho autohifiíka, který sem na fórum nechodí, protože na to jaksi nemá čas a má neřešitelný problém ve svém autě. Tak sem s tím problémem, o co jde. Což o to, sestavička pěkná, řekl sem si: Pio 88RS, 2×Genesis Profile Two Ultra, na tom pověšené Morel Hybrid a Morel Picolo, subbasy řešené Morel Utlimem a DLS Ultimate A6. A kde že je ten problém? Nehraje to jak má. Takže mě začaly napadat myšlenky v blbě zvolených děličkách, strmostech, špatnému sfázování, v nevhodné ekvalizaci nebo kdo ví co ještě. Takže Milan mi dal na človíčka telefon a já se jal tomu „nešťastníkovi“ volat. Neuběhlo ani pár dní a onen hifiík se zjevil.
Takže přijel, jedničková oktávka v kombíku, zástavba udělaná hezky, domečky hezký, zesilovače v bočnici, woofer v druhé bočnici. Mno hezký, řekl sem si, tak si to jdem poslechnout. Poslouchám, poslouchám, něco tomu vážně chybí. Zvuk vzdušný, příjemný, ale na basech bez objemu, bez koulí, takové ploché, nemastné neslané. Vzal sem tedy notebook s uprskanou a šumící integrovanou zvukovou kartou, nastartoval HolmImpulse a podíval sem se, jestli je to celé dobře nafázováno. Po několika zdařilých i zoufalých štelování jsme se dobrali kýženému výsledku. Hrálo to lépe, scéna se spravila i trošičku toho prostoru se nafouklo, ale basy pořád nikde. Po kontrole trimrů a přepínáčů na zesilovačích (on sem tam někdo dokáže v zápalu boje zapomenout něco vypnout) a tak nějak na celé sestavě, jsem usoudil, že je chyba v řetězci jako v takovém. Zkušenosti říkají, že Morel Hybrid je zatraceně vybíravý středobas. A to jak na ozvučnici, na auto, na dveře, na zesilovač. Je pravda, že se zesilovačem sem byl na pochybách. Je pravda, že zrovna Genesis Profile Two Ultra by neměl být zrovna to ono šumítko, co by kazilo zvuk v celé sestavě, ale výměna zesilovače se zdála jako nejjednodušší cesta, jak začít s vylučovací metodou.
Netrvalo dlouho a Milan mi zapůjčil Eton PA 1600.2
[ Link ] . Prý dobře dopadl v DE testech a že by ho taky zajímal můj názor na toto železo. Víme, že například Toxxx hraje na těchto zesilovačích a že mu to panečku odsýpá  Zlý jazykové tvrdí, že nové Etony nehrají tak dobře jako staré, druhá strana tábora tvrdí opak. Moje zkušenosti s Etonem jsou veškeré žádné a navíc jak všichni vědí, spíše se v rámci finančních možností plácám se entry level komponenty. Takže víceméně kromě budoucího srovnání s Genesisem nebylo s čím Etona porovnávat. Ale co, proč ne, žijeme jenom jednou, takže onen rozdíl 3tis Kč nižší pořizovací částky ve prospěch Etona nějak oželíme.
Druhá návštěva byla v očekávání a takového toho světla na konci tunelu, že se něco bude dít. On Eton je pěkná elektrárna, 2×307W oproti 2×150W Genesis zesilovači. Že by dvakrát tolik? Zkušení vědí, že jsou watty a watty, takže nejvíce dá poslech samotný. Po rozborce krabice, cigaretě a teoretických blábolech, které k tomu sem tam patří, jsme odpojili pojistku, zapojili Eotna na středobasy, napájení a kolikrát zapomenuté remote, dali zpět pojistku, sedli do auta a napínání uší mohlo začít. Párkrát ještě proběhlo otevírání a zavírání dveří, jak řidiče, spolujezdce i kufru. Nu hádejte, ano, štelovali jsme gain :)
Onen hifík a majitel celé té né úplně špatné sestavy je jazzman jako poleno, což mi naprosto vyhovovalo. Kromě Dana Bárty zazněli interpreti jako Ike Turner & The Kings Of Rhythm, Narah Jones, Bjork (Glink Glo). V rytmu bluesu nás houpal Lucky Peterson a Jimmy Smith. Už po prvních minutách jsme museli naznat, že je zde výrazná změna. Drželi jsme se pravidla, že jedna věc nebude hrát stoprocentně líp jak druhá, ale že prostě bude hrát jinak. Nicméně na basech byl rozdíl markantní. Hybridy začaly kopat a najednou byla cítit jakási energie oproti unylosti. Basů bylo více, možná i kvůli vyššímu výkonu, i když kromě tohoto prvního vjemu sem slyšel, jak bass nabývá na objemu a je zřetelně plnější a pevnější. Protože během krátkého poslechu je člověk spíše omámen jedinečnosti krátké situace, vybavil jsem hifíka externím diskem s nekomprimovanou muzikou a poslal ho do světa i s Etonem, ať týden nebo dva poslouchá a pak přijede zpět s názorem, který bude mít rácio.
Za dva týdny, plus mínus, konala se další návštěva. A začala opravdu zvesela:
Já: „Ale ale, co to hraje, starý JAR?“
Hifík. „Jo, ale už tři dny a je to tvoje chyba!“
Já: „Počkej, počkej, jak moje chyba?“
Hifík: „Půjčíš mi disk s hudbou, kde jsou i JAR a já si pak koupím originál na Aukru, zkus ho vytáhnout, no.“
Já: „Tak eject ještě zmáčknout umím …“
Hifík: „Tak tedy prosím“
Lopotil sem se s vyndáním CD asi 10 minut, než jsem se vydal do garáže pro kleštičky a pinzetu. Kdo zná JAR – Mein Kampfunk, tak ví, že není kulaté, ale takové zubaté. Jo, holt daň za design. Pioneer ho sice vzorně sebral a načetl, ale s pliváním ven už to bylo horší. To jsou zase patálie :)
Než šel Eton zpět do krabice, poslouchali sme. Hrálo to moc pěkně, to ano. Ono slyšet pořádně rozbasované Hybridy je celkem zážitek. Nicméně se naskytla možnost přepojit repro zpět na Genesise. Hm, basů ubylo a znatelně. Protože bylo více času, pouštěli jsme pár skladem neustále dokola a zkoušeli se zaměřit na určité nástroje, aby vzniklo jakési resumé. A to zní:
Eton: Je to elekrárna, výkonu až nadbytek a kontrola jako hrom (i když od posledního tématu dotazu na DF o tom tady všichni podle Zdeny60 víme prd ) . Basy pevné, plné, energické kopáky, zvuk měl koule.
Genesis: Méně výkonu a celkově méně všeho co se týče basů. Nicméně, v autě šlo o dvoupásmový systém s děličkou kolem 3KHz a tak se od středobasu vyžadují i středy. Genesis měl trochu více vzdušnosti a na jazz se prostě hodil krapet více.
Suma sumárum, spojit kladné vlastnosti obou zesilovačů dohromady, byl by to stav ideál. Buď takový zesilovač není, nebo je a stojí hrozný peníz. Představovat si to můžu tak možná McIntoshe MC4000M po kterém slintám vždy, když nevím co by a podívám se na eBay.
Situace druhá, Eton v domácích podmínkách.
Znáte to, sedím v pracovně, dítě uspané, nic na práci a vymýšlím, co bych tak dělal. Původně jsem šel do sklepa pro nějaký kompot a těšil sem se na vyprazdňování skleňáku něčeho dobrého při koukání na nějakého bezduchého sci-fi filmu. Podívám se do regálu s autohifi instalačním materiálem a co nevidím. Eton se hlásil o slovo. Mno jo, vždyť já ho ještě nevrátil. Takže honem do garáže pro autobaterii (mám druhou na pokusy, nelámal jsem ji z auta), sehnat pár drátů, nabíječku a hurá do zapojování. Nemám tedy doma žádné hifi, spíše to nazvu „multimediální ozvučení pitomostí linoucí se z počítače všeho charakteru“. Signálová cesta byla následující: Sound Blaster Audigy druhé generace, spdif digitálně do receiveru Yamaha rx-v 1065, ten sloužil jen jako dekodér a předzesilovač. Z pre-out tohoto všeuměla do Etona a z něj pak následovně do beden Marsyas Audio. Jak je zjevné, žádné pořádné hifi, ale ani žádné extra plečka z tržnice. Mno co, člověk musí vycházet z toho co má doma.
Byl sice večer a tak jsem nechtěl jakkoliv prudit rodinu s tím, že tatínek zase dole cosi kuje a ruší tak blaho večerního klidu. I přes nízkou hlasitost jsem seděl jak opařený. To se ale Marsyasky rozehrály. Tý brďo. Basáky, ty jsou v zatraceně měkkém závěsu, v každé bedně dva a k tomu zadní BR, začaly loudit něco, čemu se říká opravdový bas. Žádné unylé tahané dunění jako při zapojení na Yamahu. Několikrát jsem změnil zapojení zesilovačů a ejhle, rozdíl byl neoddiskutovatelný. Stejné překvapení jak na středech, kdy se ukázala něco jako scéna se všemi parametry oproti nudného nicneříkajícího sterea při pohonu receiverem. Výšky? Asi rozdíl jako když jste na koncertě a jdete se obsloužit za dveře s panáčkem. Plný dojmů jsem šel spát a těšil jsem se, jak po snídani a ranním kafecigaretovém rituálu a vyřízení pár pracovních povinností začnu tam, kde jsem večer skončil.
Bylo tedy něco mezi ránem a polednem. Ideální čas zkusit sílu Etona v domácích podmínkách. Baterie nabitá, tak volume doprava. Ufff. Nastalo něco neposatelného. Ta síla a údernost byla i v těchto anti-hifi podmínkách omračující. Vychutnával jsem si zvuk každou vteřinou. Co vám budu povídat, nemělo to chybu. To se musí slyšet, nejde to popsat. Až jsem celkem čučel, jak překvapivé mám doma bedny. Po připojení zpět na receiver to byla nuda nudoucí, bez detailů, bez scény. Bez ničeho. Takové to laciné ozvučení pro kulisní poslech, například při umývání nádobí, kdy opravdu nejde o vychutnávání muziky. Ach jo.
Situace třetí, v „pugétu“.
Takže, v autě jsem v průběhu roku vyměnil subwoofer. Nyní se v uzavřené ozvučnici usídlil Morel Primo 124. Stávající pohon je Massive Audio N3 s udávaným výkonem 450W na 4 ohmy. Primo dle údajů výrobce snese o stovku méně. Nicméně je to Morel a sem tam nějaký ten výkon navíc by mohl vydržet. Pokud si vzpomeneme na Morel Ultimo, ať už jde o plnokrevnou verzi nebo odlehčenou verzi SC, tak platí obecně, že se ultimu může dát dvakrát tolik a on to bez skrupulí snese. Co Primo, snese totéž? Po přečtení zahraničních recenzí nikoliv. Takže s výkonem Etonu 1174W na 4 ohmy opatrně.
Odpojil jsem tedy N3ku, zapojil Etona, gain pochopitelně stáhnul na minimum a zapnul rádio. Trošičku jsem na gainu přidal a dal se do poslechu. Pokud by měla přijít rovná úměra v kvalitě a ceně mezi N3 a Etona, tak dávám palec nahoru. Primo si začalo suveréně broukat od o hodně nižních frekvencí než na N3, zvuk měl naprosto jinou barvu a celé to znělo o hodně lépe. Abych teda nemíchal jablka a hrušky a nesrovnával kvalitu zesilovače za 8 a 14tisíc, zaměřím se jen na spojení Etona a Morel Primo.
Nedalo mi to a s gainem jsem šel do vyšších pozic. Nebál jsem se toho. Kontroloval jsem stav subwooferu jak zvukově, tak i opticky. Při zvyšování hlasitosti do vyšších a vyšších úrovní jsem nespozoroval nic, co by bylo naškodu. Žádná ztráta kontroly, jen pevný, hluboký, objemný a stále hlasitější a hlasitější podání všech nízkých frekvencí. Byl to požitek, to vám povím.
Řekl jsem si, že ho chvilku v kufru budu vozit. Napájení není úplně nejhorší, 35qmm od baterky do distribučního bloku, z něj 25qmm cca 20cm napájení, kostra u baterie posílená na 50qmm + originální kabeláž. I tak jsem dosáhl toho, že při noční jízdě z Vyškova a řádné hlasitosti blikala přední světla. A že jsem tomu dával. Nemám tušení kolik wattů jsem do Morel Prima dával, ale pevně věřím tomu, že to bylo více, o hodně více než říká doporučená hodnota výrobce. Buď bych dřív nebo později subwoofer spálil, třeba na „muziku“ pro SPL meření, nebo taky ne a vyvrátil jsem si tím sám sobě fámu, že Primo nesnese o tolik moc navíc co například Ultimo.
Vím, že teď asi objevím Ameriku. Samozřejmě každý zesilovač hraje jinak a je tomu potřeba uzpůsobit i časování. Hlavně kvůli tomu, že N3 má vestavěnou výhybku, která nelze vypnout a tak tam vzhledem k natvrdo dané strmosti dochází k otočení fáze, ať chci nebo nechci. Kromě tedy časování, ať už byly hodnoty jakékoliv, jsem si hrál s plynulým točením fáze. Panečku, to je věc! Jak jsem si myslel, že mám parádně sfázovaný subwoofer s předchozím stavem, tak jsem si to opravdu jen a jen myslel. S Etonem to byla jiná liga. Je pravda, že běhat s hodinovým šroubováčkem od sedadla řidiče do kufru je ne úplně komfortní, ale ten maraton stojí za to. Ten kdo šel kolem a viděl mě, jak zběsile běhám kolem auta se šroubovákem a kdybych neměl uši, tak se směju dokola, mě určitě měl za klienta psychiatrického ústavu, ale stálo to za to. Mno, ale plynulé natočení fáze asi většina z vás zná a tak tu nebudu čeřit vody se svojí, ač už minulou, sladkou nevědomostí.
Takže kdybych měl dát nějaké to resumé, kromě tedy toho, že mě Primo neskutečně potěšilo svou zatížitelností, můžu naznat, že Eton je prima elektrárna, která má sílu dokáže dávat, dávat a zase jen dávat subwooferu přesně to, co si zaslouží. Vytahování tohoto zesilovače z auta se rovnalo asi tomu pocitu, když naše předchozí generace viděla poprvé titulky po Angelice. Melancholie, nepochopení a očekávání co že jako bude dál.
Měl jsem sto chutí pověsit Etona jen tak ze zvědavosti na středy. Po tom, co jsem slyšel na Hybridech a doma, ve své multimediální kuti, jsem měl na toto hrozný zálusk. Jenže jsem to vzdal. Zaprvé mi tento zesilovač neříká pane, zadruhé bych středy samou radostí z hlasitosti nekontrolovatelně poslal do věčných lovišť a i kdyby přesto ne, asi bych tenhle zesilovač nesměl vrátit a už v tak napjatém rodinném rozpočtu by vznikla nevratná černá díra. Takže šup do krabice, zapomenout a dělat, že se vlastně nic nestalo. Jen to vydržet :)
A celkově? Myslím si, že tento zesilovač vyžaduje trochu pozornosti. Jsou zesilovače určitě lepší, horší, jinak znějící, hodící se na to a další zase na úplně něco jiného. Zatím vidím jen samé pozitiva. Mít na něj finanční prostředky, mít jinou koncepci (a těch dalších atd a kdyby je opravdu hodně), neváhal bych ani vteřinu. A nevýhoda? Že mi neříká pane.
Nuž, pardon za tuhle slohovou práci, ale byla chuťka něco napsat :)
07.11.2013, 21:24 | Milhauzz
